Informace pro rodiče

Co s sebou, když přicházím na fotbal

    Nyní se pověnujeme nově příchozím dětem, mládežníkům. Máme pár tipů zejména pro rodiče, kteří nehráli aktivně v dětství v registrovaném klubu. Na tréninky je potřeba sportovní oblečení, které se může zašpinit (např. při plazení a dalších aktivitách). Co se týče obuvi, tak u nejmenších stačí na začátku botasky, v momentě, kdy se dítě společně s rodiči rozhodne zkusit fotbal, pak je vhodnější koupit speciální fotbalovou obuv. Doporučujeme spíše turfy, tedy kopačky, které jsou nižší (děti mají větší stabilitu) a na podrážce mají spoustu malých placatých špuntíků. Zásadní je, aby boty byly maximálně o půl čísla větší. Častý argument, že se kupují kopačky do budoucna, chápeme, ale zkuste si jít zasportovat a vzít boty o číslo či o dvě větší, jak se v nich budete cítit. Boty by měly sedět na noze a měly by být pohodlné, mohou být levnější, protože opravdu dochází k pravidelné výměně s ohledem na růst nohy. 

   Přes zimu jsou pak děti také v tělocvičně. Do ní je potřeba halovou obuv a platí stejná pravidla, jako u kopaček či bot na ven. Velikostně tak, aby boty "seděly" na noze a cenově mohou být levnější. Důležitou součástí každého tréninku je lahev s pitím. Tvar lahve je zcela na Vás, ale co se týče obsahu, doporučujeme čistou nesycenou vodu (či vodu se sirupem). 

   Další pomůcky používají hráči a hráčky v rámci klubu - míče, mety, rozlišováky, branky a další. Výjimku může tvořit, pokud se dohodnete s trenéry na zakoupení dalších pomůcek - např. švihadla, tenisáky, atd... Případně pokud máte zájem o zakoupení klubového oblečení, můžete tak učinit přes klubový web - sekce "fanshop".

Vize klubu 

   Primárním cílem klubu je výchova mládeže a odchovanců, což je ukotveno i historicky ve stanovách klubu. Výchovou je myšlený fotbalový, všesportovní, a i osobnostní rozvoj. Cílem je rozvíjet hráče i trenéry po všech stránkách. Co se týče fotbalového rozvoje, tak nejen rozvoj dovedností, ale i herního myšlení, hodnot a morálních vlastností - např. vůle, překonávání překážek a mnoho dalšího. Na obrázku si můžete prohlédnout hlavní principy, které jdou v souladu i s metodikou a zásadami rozvoje mládeže FAČR.

   Jedním z cílů je vytvoření emoční vazby, lásky ke sportu vůbec, a proto vytváříme prostředí, které je zaměřené na hráče a budujeme takové prostředí, kde se hráči budou cítit bezpečně a příjemně, protože skrze bezpečné prostředí, kde si mohou dovolit chybovat a projevovat své názory, se mohou učit a rozvíjet.

Chování rodičů v zápasech 

   Než se pustíme do textu, zkuste si prvně odpovědět na otázky. Co od vás děti očekávají směrem k fotbalu? Co od vás očekávají v zápase? Co v tréninku? A co před zápasem? Kdo chce, ať se zamyslí, nebo se zeptá svých dětí, než bude číst dále. Ze zkušenosti i od hráčů víme, že je to primárně podpora a fandění. Tedy hráči jsou rádi, když se zápasu účastníte (a my také, jsme přeci partneři ve výchově) a podpoříte je a ideálně zafandíte. Ano, zafandíte, nikoliv budete v roli rádců. Při zápase má dítě spolupracovat s trenérem. A kdybyste s něčím nesouzněli, nesouhlasili, obraťte se na trenéra v klidu po zápase či emailem, telefonem. Při zápase je tam však na rady a vedení výhradně trenér. Vemte si, že nevědomě budete radit, říkat něco jiného než trenér. Komu to ublíží nejvíc? Ano, správně, Vašemu dítěti, bude pro něj složité si vybrat, koho poslouchat. A to nikdo z nás nechce. Role v zápasech a turnajích jsou tedy jasně rozdělené, trenér vede mužstvo a rodič podporuje a fandí.

    Může se často stát, a v naší koncepci to tak je, že klademe velký důraz na samostatné rozhodování hráčů a nevytrhávání ze hry. V praxi to znamená, že hráči hrají a trenéři spíš nemluví, než mluví. Pozorují, pamatují si a řeší třeba s hráči až na střídačce při střídání. Právě tehdy, když trenér nemluví, mají rodiče největší tendenci radit. Ale opravdu vnímejme (mluvíme o tom pravidelně na schůzkách s rodiči), jak trenér komunikuje. Co se děje poté i na střídačce. Každý trenér je autentický a jeho projev je jiný oproti dalším trenérům. Ujasňujme si směr vedení mimo danou hru. Oboustranně můžeme mít výhrady, ale je vždy lepší si to vyřešit jindy než při hře. A při hře chceme dát hráčům prostor k rozvoji, samostatnému rozhodování a možnosti dělat chyby a poučit se z nich. 

A jak je to s výsledkem? 

   Učíme děti vyhrávat a pracovat s prohrou. Chceme vyhrávat a děti k tomu přirozeně vedeme. Neříkáme, že nezáleží, jestli vyhrajeme či prohrajeme. Ale primárně pro nás dospělé (tedy my trenéři + vy naši parťáci rodiče) bychom měli být zaměření na herní rozvoj. Tedy ano, chceme vyhrát, ale jde o to, jak. Tedy aby byly zachovány všechny principy: samostatné rozhodování, herní odvaha, konstruktivita a kreativita, učení dovednostem. A také to, že všichni hráči nominování na zápas hrají přibližně stejně, tedy i ti aktuálně dovednější i ti aktuálně méně dovední. Tento princip uplatňujeme v přípravkách s přesahem do mladších žáků, i když tam už dochází k určitým rozdílům, i když herní prostor dostanou výrazně všichni. Věřte nebo ne, trenéři mají radost z výhry, i když to tak nemusí vypadat, ale už ví, že je potřeba naučit děti vyhrávat, nikoliv vyhrát. 

Tedy dlouhodobost a dlouhodobý rozvoj je přednější než jedno vítězství.